Vždy jsem míval pocit, že v plachtách, které se rozpínají přes velké části náměstí Urban-Loritz-Platz a slouží k ochraně před deštěm, sluncem a sněhem, se skrývá něco neobvyklého. Působí na mne tak, jako kdyby se architekti při návrhu nechali inspirovat netopýřími křídly. Jedné noci, když mne moje cesta domů opět zavedla pod tyto plachty, jsem tu neobvyklou věc poznal.
Už z dáli mi přišlo, že toho dne s tou střechou bylo něco jinak než obyčejně. Nebylo celé náměstí ponořené do tmy? Když jsem potom stál přímo pod střechou, nesvítil skutečně žádný z reflektorů, které vždy plachty ze spoda osvětlují. Ve stáncích s občerstvením, kde se touto dobou normálně točily kebaby na rožni a syčely klobásy, byla nyní tma jako v pytli. A nepohly se teď ty plachty? A teď znovu?
V tu chvíli jsem náhle ucítil zatáhnutí za ruku. Vedle mě stálo malé děvče s podivným čepcem na hlavě a její oči na mne v té tmě úplně jiskřily. "Pojď se mnou," řekla dívenka a táhla mě za rukáv svým směrem. Ta zvláštní pokrývka hlavy onoho děvčete měla dlouhý ohon, na jehož konci blikala červená hvězda, stejně jako blikají signální světla letadel. "Drž se pevně," zavolala na mne a k mému obrovskému úděsu jsme se o pár okamžiků později vznesli ze země a stoupali jsme do výšky jako nějaký horkovzdušný balón.
Magický let
Obletěli jsme plachty, stoupali výš a výš, a když jsme už pod námi viděli celou střechu se všemi křídly, trny i zářezy, vyzvalo mne děvče, abych zmáčkl blikající červenou hvězdu na konci jejího kulichu. Když jsem to udělal, začaly plachty pod námi žhnout a čadit jako pohasínající uhlíky, do kterých zafouká vánek. A najednou se z konstrukce uvolnil pestře třpytivý drak, zapředl jako kočka a s přátelským výrazem ve tváři nás pozoroval, plný odhodlání něco podniknout. "Pojďme do toho," řekla mu dívka, "nemáme tolik času. A schovej si třpytky pro knihy!"
Zatímco jsme se usazovali na hřbetu mýtického zvířete, které se mezitím přestalo třpytit, vysvětlila mi dívka, čeho jsem měl čest se účastnit: "Jednou ročně, před Vánoci, prolétáváme s knižním drakem celé město a rozhazujeme na všechny knihy třpytivý prach. Velkou část dostávají hlavně knížky pro děti." "A-a-a," koktal jsem plný vzrušení, "c-c-co zp-způsobuje tenhle tř-třp-třpytkový p-prach"? "Nech se překvapit!", zvolalo děvče a hlasitým zapískáním dalo drakovi povel k letu. Drak radostně zabručel, zavrtěl ocasem a nemotornými kroky se dal do pohybu. O chviličku později už obratně klouzal vzduchem jako vlaštovka, z radosti párkrát zakroužil nad náměstím a poté se za jásotu dívky snesl jednou z větracích šacht střemhlav do vídeňské hlavní knihovny, která sídlí na náměstí Urban-Loritz-Platz.
Kouzlo knih
Pod námi se rozprostíraly dlouhé a liduprázdné sály knihovny. Tu a tam pronikalo dovnitř okenními otvory světlo z ulice. A opět se ozvalo pronikavé zapískání a drak svištěl chodbami jako s větrem o závod, zvířil knihy z regálů a shazoval při tom světle zářící barevný prach, který jako kdyby knihy probral k životu. Ty totiž třepotaly listy jako rozrušení ptáci, a aby toho nebylo málo, záříce pestrými barvami vystupovaly z knih postavy z příběhů. Postavy se protahovaly a natahovaly, na tvářích se jim zobrazovaly veselé grimasy, točily se a tančily, procházely kolem sebe a mluvily na sebe mnoha různými řečmi, než utichly a ztuhly a byly zase pohlceny knihami. Ty po nich lapaly jako ryby po vzduchu! A když knihy znovu shromáždily všechny postavy, zaletěly zpět do svých regálů.
Poté, co jsme naše kouzlo provedli v každém rohu ústřední knihovny a protáhli se zase větrací šachtou vzhůru, zalétli jsme na moje přání ještě k nádraží Westbahnhof a nad celou Mariahilfer Straße a zase zpátky k náměstí Urban-Loritz-Platz. Zde jsme se rozloučili, i když bych s těma dvěma býval rád prolétal celou noc. Opojený, šťastný, ale i smutný jsem sledoval, jak knižní drak a jeho společnice mizí v noční obloze.
…a lidí
Když jsem další den navštívil hlavní knihovnu – plachty se opět jako obvykle rozprostíraly nad náměstím a zachytávaly déšť, který se snášel z nebe –, vůbec jsem nehledal stopy třpytivého prachu nebo zvláštních pozitivních účinků, které knihy na čtenářky a čtenáře mohly mít, i když mne toto pokušení stíhalo na každém kroku. Jen jsem se koukal, jak knihy dokážou lidi bavit, fascinovat, vtáhnout do příběhu, přimět k vyprávění, ale i jak knihy rozšiřují vědění a vzájemné porozumění, a to v mnoha jazycích. Příjemněji už vánoční čas nemohl začít.
Zajímavé odkazy k příběhu
Sídlo hlavní knihovny – Plán města na městském webu wien.at (německy)
Hlavní knihovna na náměstí Urban-Loritz-Platz (německy)
Knihovny ve Vídni (německy)
Knihovny ve Vídni na Facebooku
Historické informace v online encyklopedii Wien Geschichte Wiki:
Kresba: Sandra Biskup
Text: Simon Kovacic
Překlad: Martin Landa
